Jste rodák z Frýdku-Místku a brzy oslavíte 85. narozeniny — gratulujeme k úctyhodnému věku! Jak na své dětství ve Frýdku vzpomínáte?

Jsem skutečně rodák z Frýdku, (na tom si zakládám protože Frýdek, jak je Vám jistě známo, je ve Slezsku. Místek je za vodou, a je již na Moravě.) Narodil jsem se v místní části Nové Dvory v domě u pana Malchara. Po válce jsem bydlel s rodiči ve Frýdku v tzv. Novákově domě dnes u Kostikova náměstí (nevím zda-li se to tak ještě jmenuje). Za mého mládi tam byly dvě benzínové pumpy pana Ťahana, ale to vše již odnesl čas. V době, kdy jsem již kopal do balonu, jsme bydleli v Dobré u Frýdku a s klukama jsme chodili čutat na řečisko, tam byl plácek Mechula. Pak si nás všimli z místního klubu Sparta Dobrá a hrál jsem tam za žáky, dorost a na černo i za muže, později pak za Slezan Frýdek. Je to už ovšem tak dávno.

Jak probíhala Vaše hráčská kariéra? Mohl byste popsat, jaký byl přechod z 2. ligy z Třince do 1. A třídy ve Frýdku?

Ač slávista, začínal jsem jako žák ve Spartě Dobrá. Nejdříve jako útočník, ale brzy mě zlákal do branky tehdejší výborný brankář Sparty Dobrá, Jan Vlček. Zřejmě ve mně rozpoznal talent a jako můj první trenér mi pomohl ho rozvíjet. Díky pravidelnému tréninku jsem brzy fyzicky dospěl, a tak se často stávalo, že jsem už jako žák chytal za dorost i za „áčko“ dospělých – a to „načerno“, na průkazku Jana Kalivody. Někdy jsem během jediné neděle odchytal i tři zápasy. To neušlo pozornosti fotbalových odborníků z blízkého Frýdku-Místku, a tak jsem brzy přestoupil do dorostu Jiskry – Slezanu FM. Díky trenéru Bedřichu Šaflovi, který jako kouč áčka bedlivě sledoval i dorostence, jsem brzy začal nastupovat za béčko i áčko. Jiskra tehdy hrála divizi a mně se brzy splnil sen – v 16 letech jsem poprvé nastoupil za áčko v divizním utkání v Kuřimi. Zápas jsme sice prohráli 2:1, ale já nechytal špatně. Po cestě zpět si ke mně v autobuse přisedl trenér Šafl a dal mi 50 Kč – moje první peníze z fotbalu. Z Frýdku-Místku vedly moje kroky do Vítkovic, odkud jsem narukoval do RH Jihlava. Následovaly štace v Brně a Třinci, kde jsem střídavě chytal první a druhou ligu. Kvůli rodinným důvodům jsem se nakonec vrátil do rodného Frýdku, kde jsem začal hrát 1. třídu. Přechod to byl náročný – jak po stránce tréninku, tak kvality hráčů. Byl jsem zvyklý na ligovou úroveň, a tak se mi občas stalo, že jsem měl „přečtenou“ střelu, ale místní hráči ji ukopli úplně jinam. Skákal jsem na jednu stranu, míč šel na druhou – a nadávali mi, že neumím chytat.

Vaše funkcionářská kariéra začala právě ve Frýdku-Místku, kde se Vám podařilo historicky postoupit do 1. ligy. Co byly klíčové momenty této cesty?

Funkcionařit jsem začal postupně ve Válcovnách, protože jsem jako bývalý ligový hráč měl problémy v mužstvu a v 28 letech jsem ještě chtěl hrát nějakou vyšší soutěž. Měl jsem štěstí, že můj vstup na funkcionářskou půdu probíhal po roku 1968 v bouřlivé době změn a já jsem měl to štěstí, že lepší fotbal chtěl hrát i tehdejší podnikový ředitel Ing.Brychlec a já jsem v práci seděl se synem zakladatele Lipinského fotbalu s Oskarem Blechou, který měl také k fotbalu blízko. Začínal jsem ve výboru ještě jako hráč v propagační komisi a měl jsem také na starost doplnění hráčské otázky. Tenkrát se nejednalo o nějaké horentní sumy do hráčů, spíše o dobré zaměstnání, bydlení a podmínky k životu a sportu. Ve vedení podniku pro tyto věci bylo pochopení, hráči pracovali pospolu v Pilnikárně , takže bylo vše pod kontrolou. Zlepšovalo se především zázemí, protože na škváře se ve vyšších soutěžích hrát nedalo. Budovaly se Stovky, stadion se otevíral za účasti juniorské reprezentace ČSSR a Válcovny plechu, oddíl kopané začal budovat dobré jméno ve městě, na svazu v Praze atd. Prostě úroveň klubu neustále spolu s dalšími postupy vzrůstala.

Frýdecký dres s šerpou je dnes ikonický. Kde jste čerpal inspiraci k tomuto designu? Jak vnímáte současné dresy? Na tento odkaz, s šerpou chceme u nás v klubu navázat.

Již jsem zmínil svoji funkci ve výboru jako propagační komise (honosný název), ale byl jsem tam na vše sám, plakáty, bulletiny k utkání , vybavení mužstva a potřeba odlišit se a zvýraznit. Měl jsem inspiraci z vojny, (Rudá hvězda Brno), RH Bratislava měla nové dresy pro jihoamerický zájezd, který se nakonec neuskutečnil a my jsme je v Jihlavě a Brně dostali jako tréninkové. Dresy měly dle jihoamerických poměrů šerpy. Poněkud jsme je s podnikovým propagačním pracovníkem pozměnili a doplnili – a byly na světě. Bohužel s dobou na nich s lidovou tvořivosti odborníku vzniklo cosi, co s původními dresy nemá nic společného.

Jezdíte často do Frýdku-Místku? Navštěvujete místní stadion? Sledujete aktuální dění ve frýdeckém fotbale?

Dění ve fotbale stále sleduji, po 30 létech jsem jako jeden ze zakladatelů pro věk odešel z Nadace fotbalových internacionálů, ale kontaktů mám stále zejména ve starší generaci hráčů a funkcionářů. Do Frýdku to mám na fotbal poněkud dále, takže tam na fotbal nechodím, a asi to ani nikomu nevadí.

Hrával jste futsal, či malou kopanou ještě před vznikem organizovaných soutěží? V čem podle Vás futsal obohacuje hráče a jaký měl vliv na Váš herní styl?

V době mého mládí futsal neexistoval, ale není překvapením, že se vyprofiloval spolu s dobou. Již dnes se ve velkém fotbale vyskytuji prvky, které pronikly postupně z futsalu. To zpracování míče podrážkou, zidanovka atd. jsou dnes běžně obsahem tréninku ve fotbale, zejména rychlost při zpracování míče je ve futsalu obdivuhodná. Je to evoluce, fotbal je historický základ a futsal jej dále obohacuje.